Tom se podle pokynů přestěhoval do toho malého bytu a převzal nenápadný černý chevrolet. Právě s ním zaparkoval v podzemí areálu ústředí a o patnáct minut později stál v elegantním obleku v rohu místnosti. Vánoční večírek v něm probouzel zoufalou chuť na skleničku bourbonu. Než se na novém působišti zabydlí, podobné úvahy si ALE zakázal.
Vzal si od procházející obsluhy skleničku s vitamínovou vodou. Chutnala
stejně jako vždycky. Pohybem rtů naznačil odpor. Jako voda z ploštic.
Polkl a zadíval se na podium. Nový šéf a jeho žena. Nevěděl o nich moc, ale
před tím chlapem by si dával sakra pozor.
Byl vysoký asi stopětaosmdesát centimetrů, měl dobře
formovanou postavu, i když posilovně očividně moc nedal. Světlé vlasy viditelně
řídly, ale držely elegantní tvar. Pěstěné zarovnané strniště měl o odstín
tmavší a decentní brýle nedokázaly skrýt výraz, který si těžko lze s něčím
splést. Ostříží pohled jeho modrých očí zvýrazňovala jeho mimika. Ledově
klidná, nadřazená. Čišel z něj chlad a charisma bezcitného muže. Pověst,
jež ho úspěšně předcházela, nelhala ani v nejmenším. Dokáže vyprodat
luxusní akce a naplnit kasu Společenství o řády. Černý oblek perfektně padl i
s ocelově zelenou kravatou. Ve stejné barvě měla jeho žena jednoduché
šaty. Černý tenký jednoduchý náhrdelník potrhoval černé brýle a stejně bystrý,
ale o poznání měkčí pohled tmavě nalíčených hnědých očí. Její vlasy
prozrazovaly kaštanovou rez. Ve spodní části však byly tmavší, svázané do
úhledného uzlu. Když se usmála, měla v souměrném obličeji něco z něj.
Snad postavení hlavy, snad jemný pohyb horního rtu. Podal ji skleničku
s oranžovým nápojem a nedalo se přehlédnout, s jakou rozkoší na ni
hledí. A ona na něj. Čerství manželé. Těžko budou ve válce Roseových. Když ji její
muž majetnicky zezadu objal a otočil ke svým hostům, hodil Tom do sebe tu
odpornou sklenici vitamínové vody. Olízl si masité rty. Jak je to dlouho, co v posteli holku?
Bude mu vstávat nebo co? Na jeho vkus měla pořád moc velkej zadek. Tom znovu
potlačil chuť na alkohol, když viděl, jak do sebe nový šéf ledabyle hodil
sklenici whiskey. Patrně mu chutnala, protože mu zacukaly čelisti a spánky,
s viditelným uspokojením polkl, modré oči ještě více zešikmily v úsměvu a
konverzaci. Mohlo mu být sotva padesát…. Jo, věřil, že na akcích byl neomylný. Ten
chlap má v sobě říz. O to větší záhadou byla ona, ta, o které se říkalo,
že jeho peklo přežila. O něm i o ní kolovaly temné příběhy. Tohle nebyla žádná
křehotinka, byť o dost menší než on, nebyla ani výrazně mladší, byť vypadala
svěže, měla vyloženě atletickou postavu a jen jemné vrásky v koutcích očí jí za brýlemi při
úsměvu prozrazovaly skutečný věk. Nebyla pouhým okrasným stínem svého muže, vyzařovala
překvapivou sílu. Jeho sílu Ruka jejího muže jí přejela po jejích zádech. Jeho
manžetové černé knoflíčky se dotkly jemné látky jejích šatů. Když se
v následující chvíli podívali oba jedním směrem, v bohatém svátečním
světle si všiml třpytivé nenápadné náušnice. Ve stejném uchu měl decentní
kroužek i on. Manželé Cainovi. Zpečeteni. Mocný pár nebo jen hra na publikum?
Otázka byla, jestli když je teď ten starej plešatej kokot ze
hry, tenhle drsňák bude lepší.
Starýho plešatýho kokota našel velmi snadno. Motal se kolem
novýho šéfa, jak jinak.
E2: Závěrečná party Sekce, předpeklí tohoto světa
Komentáře
Okomentovat