E3: První kontakty

 
🔺Před rokem tu seděl Cooper. Za dřevěným stolem, v pohodlném křesle. Probíral se stejnými složkami. Patrně.  Tom si zapálil cigaretu a s hlasitým výdechem vyfoukl kouř. Měl toho už pro dnešek tak akorát. Nalil si skleničku. S úlevou ji do sebe hodil. Nalil další brandy.
Položil si nohy na stůl. Papíry se lehce posunuly.
Za okny panoval mimořádně vlhký, ošklivý a tmavý večer.
Cooperova složka obsahovala více bílých míst než informací. Pravděpobně jistá část jeho minulosti patřila do přísně tajných sekcí. Nebo, jako vždy na tomto místě, věci nejsou takové, jaké se zdají.
Nedotknutelný.
Drtila ho nutkavá touha něco najít. Cokoliv.  Obcházel celý byt a hledal smítka, škrábance. Prohledával šuplíky, kouty, hledal cokoliv by mu mohlo něco prozradit o loňském návštěvníkovi. Bylo mu jasné, že nenajde nic, ale nemohl si pomoct.
Instinkt mu říkal, že něco mezi jím a jeho ženou není v pořádku. Zpráva, kterou měl podat, ještě neměla ani první řádek, ale přesto… cloumala s ním předzvěst jistoty, že tahle mise bude dokonalá.
Obešel party.
Ví.
Má složky.
Zkoumá.
Sleduje.
Analyzuje.
Má všechen čas světa. Nespěchá.
A mušku namířenou na ženu nejvyššího.

 Exoticky vyhlížející Max převzal místo prestižního agenta po druhém muži v jeho hledáčku. Muži, který Freyu z celého toho pekla jako první vyvlekl. Kdovíproč si ji zamiloval, chránil, a nakonec našel možnost, jak ji vytáhnout do svojí postele. Nakolik mu sloužila právě tam, nevěděl, ale faktem bylo, že po roce Roie Samuella, mlčenlivého agenta bez emocí, ho pod peřinou vystřídal tenhle zatracenej Caine. 

Devět měsíců trvalo než z ní udělal oficiální partnerku a do měsíce byl nejmocnějším mužem Společenství. 

Kurevsky to uměl. 

Tmavovlasý Max měl nejblíže do celého toho hnízda, nejen díky úzkému pracovnímu vztahu s Roiem, ale zdálo se, že i lidsky s nimi dobře vychází.
Tom ho vyhodnotil jako nejlepšího adepta na spojence.
Freya se nezdála přívětivá avantýrám, působila ostražitě a nepřístupně, nepatřičně v tomhle světě… to se ovšem nedalo říci o muži, kterým to všechno začalo. Agent Samuell, Roi Samuell byl přesně tím bídákem, který se sem hodil. Bezcitná svině, která kdysi dávno zavraždila svýho otce. Sebekrásněji si to omluvil, vinu to z něj nesejmulo dostatečně a z ulice ho vytáhlo přerozdělování lidí. Šel sem. Uplatnil se.  Mlčenlivý agent bez emocí, říkalo se o něm, že se snad nikdy neusmál. Plnil úkoly nejkrutějšího kalibru s elegancí a bez zaváhání. Vyšvihl k nejlepším. 

Když si mohl svou chráněnku užívat naplno a už si ji hýčkal mimo cely, v teplém bytečku pro speciální oběti, praskla na něj aféra se zneužíváním sedativ a jiných dobrot pro vylepšení toho odpornýho žití tady.  

💧 Jenže nejen na něj, svezla se s ním i šéfová klientského oddělení, nádherná nebezpečná a seversky blonďatá Leena Vexler. Dost dobře se na ní dívalo, dokonalejší tělo byste nenašli. Křivky, z nichž se chlapům odkrvil mozek. A uměla ho používat. A milovala sex. S kýmkoliv.
Tom ji měl v záloze.

 
Hrálo mu do karet, že Max se jí dokázal dostat do kalhotek v podstatě velmi brzy. Šlo to hladce. Jen pozoroval. Byl tu už skoro měsíc. Střídal fitko, práce, fitko, práce… Střídavě mrzlo a pršelo, potkat někoho z nich na běžeckých trasách ještě nešlo. Cooper podle jeho záznamů byl třikrát, jeho žena jen jednou.

 
Vyběhl ale sám. Kolem jejich domu. Věděl, že Max má namířeno ke své milence nebo za svým šéfem a nebylo těžko to načasovat. Soustředil se na běh… 

Před domem zastavilo bílé silné auto a ve chvíli, kdy Max vystoupil, neopatrně do něj vrazil.

 
„Omlouvám se,“ vydechl Tom a nasadil úsměv roztomilého hajzlíka. Vyndal si z uší sluchátka a zadýchaně rozhodil omluvně ruce. Hudba ze sluchátek pisklavě pronikavě prorážela prostorem. Maxovi mezitím vypadla z ruky krabička typických cigaret. Těch, které prodávají jen na jednom místě.  Náhoda přihrála podruhé.
„Jooo, tyhle jsou z baru Pod střechou,“ podotkl s úsměvem, „no tak se tam třeba někdy uvidíme… ještě jednou se omlouvám.“
Max se také omluvně usmál a vzal si z Tomovy ruky svou krabičku cigaret. Viděl na něm, že si ho snaží zařadit, ale… 

„Tak máte u mě skleničku, až se tam uvidíme,“ rozloučil se Tom a přidal znovu do kroku.
Když zaběhl za dům, zvolnil tempo. 

Nakonec se mu to zalíbilo a dal si kratší trasu. Toho dne o to lépe spal. Prošel si seznam Maxových směn a přesně věděl, kdy ho v baru zastihne. Bingo to bylo až třetího vytipovaného večera. Ty předchozí věnoval vzrušujícím zážitkům ve své kanceláři. S Leenou.

Bar Pod střechou zel prázdnotou. Tom čekal asi půl hodiny. Na první pohled už si první skleničku dal v práci. Věděl, že měl akce a po těch je jen málo agentů, kteří to, co viděli, nezalejou co nejdražším alkoholem.

Sundal černý teplý kabát, nebyl převléknutý, seděl tu v košili agenta. Tom přesně věděl, jakou kolínskou smísenou s jeho pachem potu ucítí, až si k němu přisedne.

Prohrábl si vlasy a pohybem ruky si objednal, evidentně to, co vždycky.  

V baru hrála jemná hudba a v koutě se bavila skupinka mužů. Jinak tu bylo ticho. Max si zapálil, s rozkoší vydechl.
Než se stačil ze své právě přinesené skleničky napít, uslyšel za zády Tomův hlas… 

„Zvu já, dlužím“.
Otočil se, nezdál se překvapen, udržoval si nezúčastněný výraz. Patrně byl jeho den těžší, než se zdálo.
„Těžkej den?“ zeptal se Tom.
Max si ho místo odpovědi jen přeměřil pohledem.

Jo, cítil ten parfém. A pot. Vůně mužského těla, pižmová, jemná, přesně taková, jakou si představoval. Tom si olízl rty. Možná nebude pro něj tak těžké s tímto mužem  navázat přátelství. Byl jeho typ.

A tak ho pozval na druhou skleničku.  A pak na třetí. A po páté mu zobal z ruky. Ten chlap měl jednu slabinu, na jejíž strunku zadrnkal. Stesk po domově tam nahoře.

A ten stesk byl dneska nějak větší. 

Nerozpovídal se příliš, spíš v náznacích, i v silnější opilosti moc dobře věděl, kam patří. Jeho výcvik agenta zahrnoval i to, jak se chovat po vlivem alkoholu nebo drog. Sebeovládání uměl.

Ale to stačilo.

Pro získání prvotních sympatií bylo zaseto skvělé semínko.

Byl to ostatně pohledný muž. Nedivil se, že si ho Leena vzala do hledáčku.
 
Byl to malej exotickej hajzlík s kulatým obličejem a roztomilými rysy v obličeji, ale zabijáckýma očima. Nebyl prvoplánově krásný, ale jeho charisma, tmavé temné oči a vlnité krátce střižené vlasy, kulatý obličej a plná ústa z něj dělaly pro ženy magnet.  Klamal tělem. A pravdu prozrazoval jen jeho výraz, když se náhodou neuhlídal.  Klamal tělem. Byl docela slušným nástupcem Roie Samuella, byť se mu v ničem nepodobal a svůj post si bude muset vydobýt svou vlastní jedinečností. Tu však rozhodně nepostrádal.

V rohu baru praskal krb. Přišlo několik dalších návštěvníků. Tichých. Sedali si samostatně, četli, otvírali laptopy. Nebo jen tak zírali. Čistili si hlavu. Hlučná skupinka ztichla a objednala si jídlo, do něhož byla nyní zabraná.

Tom se dozvěděl, že Max byl kdysi vyhoštěn ze své země za to, že odešel od své víry. 

"A co ty?" zeptal se Toma, alkohol mu rozzářil oči, v tuhle chvíli zmizel napjatý výraz. Vypadal spíš jako kluk k pomazlení než agent budící respekt. O knoflíček si rozepnul košili. Tom si toho všiml, chvíli zkoumal, jestli to není náznak jeho jiné orientace. Protože kdyby ano... zaplašil tu myšlenku. Vrátil se k tématu.

Poprvé odvyprávěl smyšlenou historku pro tuhle roli. O klukovi z ulice, který utekl s motorkářským gangem. Max pokrčil bradu a pokýval uznale hlavou. Hovor se stočil k životu tam nahoře, k tomu, co si z něj pamatovali.

Lehkost a samozřejmost, s jakou o tom vyprávěl mu potvrdila, že zvěsti o tom, že většina lidí tady je rozpomenutá na svůj minulý život, jsou pravdivé. Je to veřejné tajemství.

"Ostatně," nechal si Tom dolít další skleničku, kolikátou už? Max se zmínil o tom, že je agentem prvního stupně a kariéru fakt myslí vážně, "vlastně by ses mi mohl hodit. Jsem čekatel."

Max povytáhl obočí... Jeho zamyšlení trvalo jen tři sekundy: "Tak to se spíše ty hodíš mně. Mít někoho pod křídly by mi vylepšilo kredit."

"Tak na naše setkání..."

"Na budoucnost..."

Zlatavá whiskey ledově zachrastila.