E2: Závěrečná party Sekce, předpeklí tohoto světa

 

O týden později se Tom objevil zcela oficiálně i na závěrečné party Sekce. Organizace trpěné v blízkosti Společenství. Organizace, do níž byli svedeni zvědavé zraky neprivilegovaných  zajímající se o osudy těch, jež byli vyobcováni z horního světa dobrých lidí. Síť několika vybraných agentů tu víceméně předstírala činnost zahrnující bezpečnostní a detektivní služby. Pro klienty z horního i dolního světa. Vykazovali činnost, ale především prověřovali každého, kdo chtěl proniknout do Společenství, užít si ničím neomezené lidství v nejsyrovější podobě.

Modrošedá budova působila nenápadně… stále trvalo ojínělé počasí…Tom se tentokrát nenápadně zařadil po bok vedení, které se párkrát za rok objevilo v plné sestavě. Mívali za sebou u skleničky šampaňského už řadu schůzek, plánů, závěrečných i budoucích zpráv, a panovala dobrá nálada. Jestli někdo mohl organizaci celého toho molochu pustit s koncem roku z hlavy, byli to právě oni. Také v jejich řadách byl celý zástup zájemců o zvrácené služby Společenství. Manželé Cainovi byli očekáváni jakožto nové vedení Společenství.

Křehce promrzlá mlha tlumila zvuky, myšlenky i emoce. Tom tohle miloval.  Za ten týden se jakž takž zabydlel v nepříliš rozlehlém bytě, v němž po minulé přítomnosti současného šéfa Společenství nic nenašel. Marně doufal v nějaké stopy, když tu před několika měsíci pár dnů přebýval, když sem byl čerstvě převelen. Byl tu klid, soukromí, z jednoho okna se díval na fitko, které bylo tak velké, že se tam cítil jako doma. Z protilehlého okna své malé ložnice viděl přesně na parkoviště Sekce a do jejich ústředí to měl pěšky přesně dvěstě vteřin i s cigaretou. Pošmourná šedá zima ho naplňovala klidem a doplňoval to tím, co miloval. Nenápadnou sledovací kameru měl namířenou přímo do apartmánů Cainových. O byt níž se bavil životem dalšího vip agenta. Jeho instrukce byly jasné a se svou novou pohodlnou prací byl nadmíru spokojen.

Škoda jen, že jim neviděl do ložnice. A v kuchyni to ti dva ještě nedělali. Byl by patrně první na tomhle zkurveným světě, kdo by viděl toho ledovýho krále šoustat. Kolovaly o něm zvěsti, že musí být na kluky. Sňatek s bývalou otrokyní všechny překvapil. Ostatně ona byla snad ještě zajímavější, jak přežila, jak dlouho a proč ji z tý díry vytáhl ten strojenej kašpar, Roi Samuell, co bydlí s nimi? On sám patřil k exkluzivním agentům, kteří značně zvedali ceny akcí. Proslul absolutní absencí emocí, kyborg s perfektní vizáží, tmavé vlasy sčesané dozadu, výrazné lícní kosti a surová přitažlivost podtržená precizně promyšleným každým pohybem jeho tváře i těla. Do poslední chvíle netušíš, jestli tě sejme pistolí nebo nožem.

 Tihle dva chlapi se poprali o bývalou otrokyni? Samuellovi ostatně do ložnice viděl, jeho okno bylo ideálně postavené. Tu při akcích bezcitnou svini tak vídal často přirážet do neskutečně blonďaté sexy agentky a bývalé šéfky jednoho z oddělení. Nebyl na ní gram tuku.

 Jo, odešli oba, není to tak dávno, vyhodili je, protože vykrádali opiáty. Rok se s rokem sešel a zdá se, že se jako zapomnělo a vrací se na svá místa. Proč? Tohle se v tak bezskurpulní organizaci nedělo. Vyřadit někoho byla otázka jedné vteřiny a jedné kulky.

Za ten týden taky věděl, že se u nich dost chlastá: to pro něj bylo těžké podívání, ale držel své chutě na uzdě. potřebuje se soustředit. Až pak… až pak, až bude mít to, co hledá, pak se zleje jak zákon káže. Třeba se mu poštěstí a uvidí i to, že starej Caine má ptáka.

Trvalo sto osmdesát vteřin, než se ocitl u vchodu do budovy. Cigaretu výrazně zkrátil, lezavý vlhký mráz zalézal pod kabát. Trvalo další hodinu než se ti dva objevili. Ona měla velmi elegantní černé pletené šaty s červeným páskem a červenými brýlemi. On měl na sobě uniformu agenta při akci. V klopě černé košile zářil cíp rudého kapesníku.

Když se mu později díval do očí, zřetelně cítil i jejich typický parfém. Ten, který nosí agenti při akcích. Přišel si sem označkovat území. Zjev jeho ženy by zblízka označil jako „roztomilá, sexy učitelka“ s dokonalým make-upem, pod nímž ale jeho pozornému oku neušla jistá únava. Ačkoliv vypadala sakra dobře, přesto z jejího pohledu cítil, že se ve své roli necítí jistá, cítil z ní prožitou minulost.  Usmál se na ni, políbil ji zdvořile příjemně zahřátou ruku. Jemně se usmála. Po boku prošedivělého staršího šéfa Sekce se představil. Caine si ho prohlížel dravčím pohledem, olízl si ret a jemně se mu zachvěl, modré oči bezděky o sotva znatelný milimetr přivřel. I když měl evidentně dost vypito, mozek se mu nezatemnil. Poznal sobě rovného. Poznal to podle jeho typického krátkého poklesnutí zraku směrem k jeho rozkroku, přičemž jakmile se mu Cooeper Caine podíval zpět do očí, lehce nadzvedl bradu. Byla to automatika, naučená, vrytá pod kůži. Kdyby byl Tom ozbrojen, s největší pravděpodobností by to to Caine neomylně zavětřil. Byl čistej. Ale lehké bodnutí v žaludku nepopřel. Stále platilo, že s tímhle králem podzemního světa se do křížku dostat nechce nikdo.

Jeho žena se nadechla. Došlo mu, že ten parfém musí také cítit. Jak jí je, když cítí to samé jako ty roky… roky… roky… Stála v oblaku vůně, kterou musela mít spojenou s bolestí. Je rozpomenutá? Faktem bylo, že spisy a složky, které o nich všech dostal, mohly být v některých chvílích na míle vzdálené realitě. Složky byly jen složky.

Zapadli sem? Asi ano.

 Vyzařoval z nich vzájemný soulad. Na rozdíl od večírku jejich vlastní společnosti působili tady oba nepřístupně, absolutně neuvolněně, oficiálně a pro mnohé zdejší začínající agenty možná inspirativně. Byli ztělesněním toho tepání krve v hlavě, při kterém se krátí dech, protože už už… víš, co je tvým posláním. Účastníci večírku je až nábožně pozorovali, při jejich představení panovalo dechberoucí ticho. Někteří, kteří tu zoufale uvízli na otrockých technických pozicích špionů všeho druhu se nadšeně usmívali s pocitem, že na ně tady snad čeká… štěstí? Že je třeba vezmou k nim. Na akci za odměnu. Nebo ještě lépe, do výcviku agenta Společenství. Občas se to stávalo.

Netušili, že jim je tady, v předpeklí lépe než v samotném srdce Společenství. Tam už bylo peklo.

Vlastně to platilo i o něm samotném. Freya si olízla ret a z podia pohledem o něj zavadila.  Lehce se usmála, ale nebylo zřejmé, jestli úsměv nepatřil vtipu jejího muže, který zrovna mluvil. Zdála se ve svém živlu: Jak sakra mohla uváznout tady dole? Jakto, že se nevyšplhala po žebříku do bezpečí z cely dřív? Když k ní Caine udělal dva kroky a zahájil závěrečný proslov, možná mu to došlo. Je z těch, co září jen ve společnosti někoho. Je dvojče. Co o ní četl, mu začínalo dávat smysl. Na chvíli sklonila hlavu a usmívala se, snad se jí i tváře zarděly. Když se pak s nádechem znovu zadívala do hlediště, v jejím pohledu byla tvrdost, touha i bolest. Věděl, že právě v tuhle chvíli vnímá parfém svého muže v každé buňce svého těla.

Muže, který ještě před dvěma hodinami procházel v rudé místnosti s důtkami v ruce a navlékal černé rukavice, aby se neušpinil. Užíval si koktejl emocí i vzrušení, při němž v euforii omdlívali i klienti. Kdo se rozhodně zvedal, bylo pár ptáků a stav účtu Společenství. Cooper Caine jim vydělal za dnešní večer tolik, kolik nedají ani za měsíc zaplněných místností i kalendářů. Přičemž je to stále on, kdo si pak může s ostřížím pohledem přejet po dokonale upravených vousech a zanechat přebohaté klienty z horního světa pařbě až do samého rána bez své přítomnosti. Neboť jeho aura tam zůstává dál…

Sestupovali z pódia s elegancí i galantností. Na jednu jedinou chvilku se tvrdý zdejší projev nejmocnějšího muže Společenství podobal minulému týdnu. Zjitřený a měkký pohled věnovaný jeho ženě se nedal přehlédnout.

Všiml si rudě podražených lodiček. Sexy učitelka mu zacukala rozkrokem. Do prdele, bude si muset najít vyžití, nebo mu na mozek vleze i tohle, nejen nucená abstinence od alkoholu. Škrtila ho košile. Zase přibral. V hospodě pod fitkem příliš dobře vařili. Ale tušil, že Caina škrtí něco jiného. Dokázal na sto honů vycítit feromony předcházející vášni. Caine se nemohl dočkat, až se dostane do vzrušeného rozkroku své sladce vonící ženy. Jo, i jemu voněla, ovšem, jak poznal z jejího pohledu, nezaujal ji. To mu notně komplikuje plány.

„Tak jak?“ zeptal se šéf Sekce, když hlavní atraktivní návštěva odešla.

Tom jen přikývl. Šéf, starší prošedivělý muž s vizáží veterána ve výslužbě, ukázal nenápadně k salonku. Strávili v něm nad dobrou whiskey čas až do druhé ráno. Uvolni se dokonale… konečně… Po návratu nad ránem mu kamery okamžitě prozradily, že nové vedení Společenství šlo spát po návratu z večírku. A tušil, že ještě předtím byli oba nazí a usínali až po prožité extázi. Bohužel viděl jen do jejich pracovny a tam to nedělali.