E7: Krůpěje mužského potu v omamné noci

 Dřevitá vůně doutníků a dechberoucí ticho baru Pod střechou začínalo být Tomovi až nebezpečně příjemné. Bylo jen málo destinací, kde se cítil jako doma. Tady se mu utlumil celý svět. Tady, na vyobcovaném území po apokalyptickém rozdělení lidí, se cítil poprvé jako doma. Mělo ho to děsit?

Rozhodně to nečekal. Počítal, že svou misi si tady odbude stejně jako každou jinou a vrátí se nahoru. Přijde další akce a další…

Když se tenkrát, před lety, po letech bojů, válek a politických převratů svět rozdělil na dobré a zlé, odvlekla ho jednoho večera tajná policie. Někdy přemýšlel, kde skončily ty opečené klobásy, omáčka a načatá plechovka piva, co si tehdy právě připravil. Po prvotním šoku v něm vzbudili pocit, že si nezaslouží ani lepší svět, ale ani ten horší. Bude obcházet oba světy. Spravedlivě. Dostal tvrdý výcvik a jeho práce byla velmi podobná té, kterou mají zdejší agenti. Neměl na výběr. Infiltrátor bez domova. Vždy jen přidělenec.

Zapálil si cigaretu. Když ucítil na patře první čerstvou vůni tabáku, zavřel oči. V posledních dnech mu společnost dělala myšlenka, že sem patří víc než tam nahoru. Většinu akcí měl v horním světě, jež byl ale často zvrácenější než ten zdejší. Navoněná falešná bída. Tady se krutostí nikdo netajil. Od toho tady všichni byli. Láska se tajila. O to víc ho vzrušovalo: Všechno. Max, jehož si omotat kolem prstu, byl sladkým vzrušením na dosah ruky. Leena, tak tuhle by chtěl poznat co nejdřív svlečenou a spálit se o její dech a kůži. Payne, v jehož výrazu bylo něco, co ho spalovalo na troud. A jeho žena, která mu voněla jako záhadná nejsladší kořist.

Oddával se lechtivému snění, přivřel oči. Znovu potáhl z doutníku a naplnil ho klid. Kdosi u zadního stolu se tlumeně zasmál. Cinkla sklenička.  Znovu se nadechl. Jo… vydechl šeptem sám pro sebe, sem jistojistě patřím víc.

Tom netušil, že díky této myšlence má s novým šéfem Společenství společného víc, než si myslí.

Možná i proto ho ten ledově drsnej hajzl přitahoval.

Agent s pověstí zabijáka, nelítostného parchanta, predátora v obleku. Jasně, Tom moc dobře věděl, že umí mít choutky na krásné ženy i přitažlivé muže, ale…Najít kompromitující špínu na nového šéfa Společenství, dlouholetého elitního vip agenta, v něm budilo pocit rozechvělosti z cíle, který měl před sebou.

⭕Otevřel oči právě včas, aby zahlédl, že se ve dveřích objevil Max. Černé lesklé vlasy měl sčesané dozadu a ve tvářil se mu mihlo překvapení, že tu Toma vidí. Sundal si černý kabát a přehodil přes barovou židličku. Nepřevlékl se, byl v černé košili a pevných kožených kalhotech. Neušlo mu, že Tom bezděky přejel očima k jeho rozkroku a znovu výš. Max se lehce usmál, ale když se otočil k barmanovi, nervozně zamrkal. Stříbrný zapalovač cvakl mezi jeho prsty a rozvoněl se cigaretový dým… zadíval se na Toma. Jejich tmavé oči se střetly.

„Takhle užíváš volno?“ zeptal se Max a protáhl si bolavý krk. Společnou směnu měli až zítra, nakolik ho tady čekal, jen odhadoval. Tom pokrčil rameny a gestem ruky objednal skleničku i Maxovi. Skutečně jen tipoval, na základě pravděpodobnosti, že tu na Maxe narazí.

Tom dobře věděl, co dělat. Se vším, s čím se setkával při akcích pro klienty, mu tohle připadalo jako úsměvný trénink: Navíc. Jo, měl to rád. Součástí jeho výcviku bylo i milování mezi muži. Technicky. Byli určitě agenti, kteří byli rádi, že tohoto výcviku využívali co nejméně, ale pak byli tací, co v tom našli zalíbení.

Nebo přinejmenším jim to přišlo jako skvělé koření běžných vztahů. Nezávazných, samozřejmě.

Zacílenou loveckou duši vysoce specializovaného agenta si uchováte jen tehdy, když se nebudete na nikoho citově vázat. Láska vás otupí. Ostatně, jeho zrak i instinkt byl natolik vycvičený, že už na tom vánočním večírku jasně viděl, že šéf Společenství je beznadějně oslabený. Láskou ke své ženě. Jeho ochranitelský instinkt vůči ní mu už teď musí zamlžovat pracovní úsudky.

Bar s přibývajícími večerními hodinami byl tišší a tišší. Jako by se tu všichni upíjeli do klidu, který po dlouhých směnách potřebovali. Pro tuhle ospalost sem rád chodil. Pár agentů, občas sami, občas ve skupince. Řešili věci důležité i méně důležité. Tom střídal témata. Pracovní i osobní. Počkal, až Max dopije třetí skleničku. Z jiskry v jeho očích usoudil, že jim dozrál čas.

„Kolik radosti jsi tady zažil?“ zeptal se ho Max. Ó ano, pomyslel si s uspokojením Tom, bingo…

„Tady?“ rozhlédl se po barové výstavce drahých alkoholů. Nakrčil čelo a vějíř vrásek přejel prsty. Před ním byl ohořelý doutník. Dávno už zhasl. Tom si rozvážně olízl rty. Všiml si, že Maxovy zjihl pohled. Zadíval se na něj.

„Moc ne,“ odpověděl po chvíli, „tady si asi musíš za radost tvrdě zaplatit.“

Max se ironicky usmál, „minimálně nekonečnými směnami.“

„Máme volno, pokud se nemýlím,“ řekl Tom tiše a jeho ruka našla Maxovo stehno. Rozpálená kůže pevně přiléhavých kalhot ho skutečně dostala do varu. Cítil pod ní každý jeho sval. Jemnost. Jemně zacukal. Max krátce sjel pohledem k Tomově ruce a dech se mu prohloubil. Přivřel oči. Když je znovu otevřel, zadíval se na Toma s hlubokou touhou.

///

Tmavé povlečení na Maxově posteli jemně zašustilo pod vahou dvou mužských těl. Tichý byt přivítal své návštěvníky náručí milosrdné tmy. Tma jako spojenec jejich vášně. Umožnila jim dál dýchat nesmírné vzrušení, elektrizující doteky, které cesta autem do jeho bytu vybičovala do extrému. Tomovy krátce střižené hnědé vlasy se propletly s Maxovými prsty. Druhá ruka sklouzla  k opasku jeho džín. Tom se prudce nadechl. „Jooo,“ uniklo mu z hrdla tak tiše, že to připomínalo tklivou prosbu. Rty zaútočil svému milenci na ucho a krk. Tomovi se lehce podlomila kolena a potřeboval si ten zatracený pásek rozepnout. Hned.

Tušili svá těla, při akcích. Při převlékání do uniforem. Tušili a zahlédli vzájemné záblesky hrudníků a zad, odhalených kousků svých těl. Lidsky teplé doteky, když je akce svedla do tělesné blízkosti. Tohle všechno už jim nyní psalo scénář dychtivosti.

Tom dobře věděl, že jeho svalnatá záda budou Maxovi imponovat. Skutečně mu podlehl ve chvíli, kdy Maxovy prsty přejely po Tomových širokých lopatkách. Košile dopadla na zem… Krůpěje potu se začaly mísit v objetí obou těl.  Pevné dlaně svíraly zátylek. Oba věděli, jak jedním dotykem druhému ukázat, co se bude dít. Pevně a neústupně uchopené paže. Prsty na bradě. Tvrdé polibky. Pevné stisky ještě pevnějších částí jejich těl. Něha vzácnosti tohoto světa a tvrdost jejich pracovních návyků.

Tomova dlaň přejela s drsnou pevností po zádech, k bedrům podél páteře a níž. Uměl si vzít ženu… i muže. V jednu chvíli, těsně před samotným koncem, mu v hlavě probleskl ostře pronikavý pohled modrých očí a pevné čelisti, jež se zacukaly ve skrývaném zaujetí. Vzpomínka na vánoční večírek a jeho pevnou ruku při vzájemném představení mu vzala vůli odporovat přicházející rozkoši. 

Ty jeden hajzle…

Tom poznal, že Max tohle zažívá poprvé, ale fascinace jeho prvním zážitkem dělala i z jeho vzrušení něco zcela jedinečného. Zmítal se ve vlastních představách a realitě. Svět se drtila tříštil na kusy, dvoje steny prořízly ticho… Divoký dech se mírnil.

Svět kolem nich pomalu usnul.

Tom věděl, že vchází do bývalého Samuellova bytu. Nyní vstal. Tělo mu ještě vibrovalo prožitým, ale mysl už jela jinou hru.  Předpokládal, že tu nic zajímavého nebude, ale když Max tvrdě usnul, šel se napít. Předpokládal kamery, takže umístil jen jeden odposlech na kraji kuchyňské linky, pod desku. Půlcentimetrová nálepka je takřka neodhalitelná, pokud nechcete rozebírat celý nábytek.

Skutečně se napil chladivé vody ze sklenice. Výhled na město byl impozantní. Agenti na vyšších postech se tu mají skutečně dobře. Prstem s druhou štěnicí lehce přejel, sotva znatelně, po rámu okna. Omámeně sledoval výjevy nočního města pod ním, zatímco jeho prsty zkušeně hledaly mezi rámy místo, kam umístit sotva znatelný čip. Nenápadně se rozhlédl.

Jo, cítil se omámený, příjemně unavený milováním. Usoudil, že tohle stačí a vrátil se do patrové ložnice. Vklouzl pod zmačkanou deku, prstem pohladil Maxe po tváři.

Jak ses sem vůbec doopravdy dostal, ptal se ho v duchu. Patřili sem všichni tak moc po zásluze? Přemýšlel.

Noční světlo města tvořilo na stropě tlumené rýhy.  Tom si podložil hlavu rukou. Bylo tu celkem ticho, hluk města byl tlumený, příjemný… Tohle je přesně ta postel, ve které lehával druhý nejobávanější elitní agent. Samuell tady uskutečňoval představy o jeho chráněnce. Kolik bezesných nocí zíral přesně na tyhle světelné noční ažury… otrokyně si sem nevodil, podle složek měl tenhle chlap svůj byt jako čistě mužskou svatyni.

Fajn… co se tu dnes stalo, jeho svatyni jistě neznesvětilo. Ba právě naopak.

///

Ráno se probudil až s denním světlem. V první setině vteřiny se lekl, kde je. Včerejší whisky přece jen působila, ale ještě v polospánku se uklidnil. Všechno šlo podle plánu. Pomalu otevřel oči a dole z rozlehlého obývacího prostoru slyšel vrnět kávovar.

„Dobré ráno,“ přišel k němu Max v černém županu. Osprchoval se, voněl. Podával mu kávu v silném malém černém šálku. Až teď se Tom rozhlédl po bytě a ocenil, že byl zařízený jen v šedé, černé a béžové barvě. Včetně spotřebičů a nádobí. Tom přijal a opřel se ležérně o barový stůl. Na jeho konci byl laptop a malá židle. Pracovní místo? Mlčky se pozorovali. Zkoumali, co se včera stalo.

„Bylo to fajn,“ prolomil mlčení nakonec Tom. Max se usmál a přikývl. Pomalu se vraceli do rolí, které na ně dnes večer čekaly. Max elitní agent a Tom, jeho čekatel. Aby si to ulehčili, otevřel Max téma akcí, které je čekají.  Skutečně u bílé zdi barového stolu otevřel laptop a připojil se do částečné sekce Společenství.

Tom věděl, že se spolu musí strávit další noc. Přístup do administrativy by se sakra mohl hodit. Tak Maxe smyslně políbil do vlasů a horkým dechem potvrdil svou touhu.  Max přivřel oči.
Nedovolil mu odejít. Prudce ho chytil za paži. Tom do sebe hodil zbytek kávy a bez výhrad Maxově žádosti vyhověl.

 

Max si domů nevodil ani Leenu. S tou se zásadně scházel v práci, nebo v apartmánech současného šéfa Společenství. Tenhle byt si zachovával mužský pel, ženská noha do něj pravděpodobně nevkročila. Právě to bylo na tomto místě nejvzrušivější.

Rozpis akcí nebyl rozsáhlý, ale bylo tu pár novinek. Pár výcviků. Pár nových technik. Nikdy ho nepřestalo fascinovat, co všechno lze zaplatit penězi. Že dno lidské důstojnosti má ještě hlubší dno.

Zažil při výcviku různé věci. Ale tady to přece jen bylo dovedené k větší dokonalosti. Byl čas se nenápadně zeptat na skutečné vip akce. Tom věděl, že se některých už Max účastnil. Krátkým průzkumem v systému si snadno odvodil, že o luxusního agenta Coopera Caina už není takový zájem, nebo naopak, je záměrem jeho akce minimalizovat, aby se mohla zvedat cena. Cena pro klienty byla doslova astronomická.

„Je fakt tak dobrej?“

Max se pobaveně usmál.  „Je ikonou,“ vysvětlil. Ale nezdálo se, že by v jeho pohledu bylo něco, z čeho by Tom usoudil, že ho Max nějak obdivuje. Přikývl.

„Lze ho při akcích vidět?“

„Chtěl bys?“

„Jo…“ Tom se napil kávy, kterou mu právě automat dokončil. Zavoněla. „Učit se od nejlepších,ne?“

Max stiskl tlačítko a automat začal připravovat druhý nápoj.

„Od něj se nedá učit, on je jedinečný. S ním odejde i jeho typ akcí,“ vysvětlil Max a zadíval se chodbou do dálky. Pár agentů právě dokončilo svou práci a pravdpodovně šli na jídlo.

„Má ale nástupce, ne?“ Tom se zatvářil zvědavě, zároveň pokrčil obočí a na čele semu udělalo několik vrásek. Dobře věděl, že tenhle psí pohled zabírá.

„Má…“Max přitáhl rameno a naklonil hlavu, „možná…“ usmál se. 

Jasně, bylo to něco, o čem se nemá mluvit. Tom tušil, kdo je jeho nástupcem. Tušil taky, že má Max pravdu. Sorta skutečně vip agentů pro akce toho nejzvrhlejšího charakteru je velmi úzká. A každý má svou roli: zcela nezastupitelnou. S každým novým agentem, který  projde přísným výběrem, v podstatě vzniká nová pozice, nikoliv klasické nástupnictví. Tom se ohlédl. Na malý okamžik si opět uvědomil, že by ještě nebylo asi příliš moudré, aby se v těchto černobílých a rudých chodbách setkal se samotným šéfem. V podstatě čím méně se uvidí, zatím, tím lépe.

Káva byla hotová. Max usrkl a podíval se na hodinky. „Jdeme,“ řekl… Čekala je rudá místnost s vůní pánských kolínských a hebké ženské kůže.

 

⭕Po desítkách hodin přivítal Toma jeho vyhřátý byt, prospal bezmála osmnáct hodin v kuse. Zašel do posilovny a projel záznamy z kamer. Měl z ústředí několik zpráv, šéf potřeboval další zprávy.  V první upomínce zněl slušně, ve třetí už značně naštvaně.

„Potřebuju ještě čas, vše je na dobré cestě,“ napsal mu krátký vzkaz a odeslal, než šel spát.

Krátce projel kamerové záznamy. Nepředpokládal, že by našel něco extrémně zajímavého. Nenašel. Tedy ne tam, kde potřeboval jeho šéf. Ale našel něco, co zaujalo jeho. Pár vášnivých záběrů Samuella s Leenou. Ale jinak se k sobě chovali spíše s odstupem. Spíše jako klienti vlastních milostných scén. Ušklíbl se, možná ta hezká blondýna už touží po někom novém.

Ostatně Max nebyl úplně dobrý milenec, Tom tipoval, že si ho Leena drží jen pro jeho exotickou vizáž. V posteli mu to… jednoduše sluší.