Přeskočit na hlavní obsah

E4: Roztržka po krajně nevěrné noci

 

Max ve svých dlouhých směnách vyčkával, než se Leena na pár pěkných pohledů a poznámek v kanceláři a na chodbě chytí. Že se chytí, si byl jist. Ráda za ním chodila, poptat se jakožto Roiova nástupce, a prostě milovala černé kožené kalhoty a upnutou košili. Věděl, že zrovna jemu typově velmi sluší, že je to jako jeho součást… Tmavé oči, černé vlasy, snědá pleť a výrazné rysy.

Doma měla vztah v krizi. Byl na ni už moc dlouhý…  Navíc ona neuměla být věrná.  Nudil ji domácí život a už vůbec nebyla jako Freya. Nadšená z péče o zvířata ve stáji. A kozí mléko nesnášela.

Chtěla upnuté šaty, kostýmek, lodičky, chtěla řídit akce. Svádět. Hrát si.

 

Tom se v ty dny zkraje roku vyloženě nudil. Studoval spisy a čekal, až mu doručí další sledovací kamery.  A pak zmizela Freya s Roiem. A pak zmizel i Cooper Caine.

Objevili se až za dva dny a podle sledovacího zařízení na jejich chevroletu zjistil, že byli ve svém dovolenkovém ráji v divočině. Tunely z tohoto přelidněného ostrova vedly do izolovaných částí divočiny, kde agenti mívali svoje sruby. Proti stresu. Jestli tam spali, lovili po lesích, nebo si užívali s vypůjčenými svěřenkyněmi, bylo každému jedno.  

O zábavu měl ovšem postaráno. Max se dočkal pozvání na noc. Kamery mu ukázaly nejen jeho možná zavalitější postavu než čekal, ale i skvělé Leenino tělo. No, užili si to skvěle. Byl to rauš, který v ní ale zanechal hořkou pachuť.  Tom ještě netušil, že tyhle její dojezdy budou tvořit vlny, na nichž se sveze on sám.

 

Max v ní vzbouzel nabroušenost. Nevěděla proč. Vlastně věděla, tušila, že Roi má svou bývalou chráněnku pořád v hlavě. Max byl pro ni jen pomsta. Úleva. Jako když poškrábete štípanec od komára. Je to fajn, ale za chvíli jste z toho zase celí vzteklí.

Později toho dne, když se Roi, Freya a Cooper vrátili, potkala na chodbě u bytu Coopera. Za proskleným otevřeným oknem sněžilo. Nadechla se kovově svěžího, mokrého vzduchu a zadívala se na něj. Dopolední whisky ji hřála.

Cooper ji přísně vyčetl, že skleničku nabídla i jeho ženě. Neměl to rád, chtěl nad ní mít kontrolu. Navíc po včerejší noci... nevěděl, jak milování ve třech na ni zapůsobí. Není to tak dávno, co se dostala ze závislosti na sedativech. Leena se ušklíbla, věděla to. Jestli je silná, tak to udrží, pomyslela si.

Chtěla ho obejít, ale Cooper ji zastavil a prudce vzal za rameno… „Vím, s kým jsi strávila noc, moc dobře…“ sykl hlubokým hlasem.

„No a?“ nenechala se odbýt, „no a… vím, že i ty. Vy. Že vaše noc byla rozhodně pikantnější.“ Zašeptala a přivřela blankytně, ostře modré oči. Byla naštvaná.

Cooper stiskl vyrýsované čelisti a rozvážně si olízl ret. Zacukalo mu na spáncích. V tom pohledu byla jasná hranice. Vřela v ní krev, protože tím potvrdil maličkým gestem potvrdil to, co si myslela. Jako vážně si tam jeho ženu podali oba???

„Nebudu to komentovat,“ řekla s výdechem nakonec. Věděla, že Cooper Caine je svině a dokázal by ji vystěhovat z Roiova bytu jedním slovem. A to ještě nepotřebovala.

Sakra, dopaloval ji, i rozpaloval. Vztáhla k němu ruce s nadějí, že se vlísá, vzpurnými ňadry se ho už téměř dotýkala, ale bolestivě ji zatlačil ruce zpátky.

V podstatě jí upřeným pohledem vyhrožoval…

„Ne,“ sykl hlubokým hlasem, „nebudeš to komentovat.“

Zatnula zuby. Cooper naklonil hlavu a vyzývavě, ledově chladně se na ni podíval: „A já taky nebudu nic komentovat.“

Fajn. Mívala na na něj chuť. Dala by cokoliv, aby ji tady teď u zdi sprostě vzal, věděla, že by to uměl. Spaloval jí tou krutostí, kterou z něj cítila. Ale asi navždy zůstane nedobytnou trofejí.

Ostatně, ve Společenství se šuškalo, že je teplej. Že žádná ho  jaktěživ nesvedla. Byla by první. No jenže, první byla ta bezvýznamná nicka z cel. Freya. Ačkoliv, kdoví… Už byla součástí jejich vícečetných hrátek a Roi i Cooper za to umí vzít i navzájem.

Na tuhle scénu si vzpomněla pak později před krátkým odletem do přímořské pobočky, aby si tam porovnala několik věcí, než ji definitivně opustí. Šla s Freyou do místního, pečlivě vybaveného obchodu, koupit si pár drobností na cestu.

Zahalená do kožichu dýchala mrazivý vzduch a těšila se na mořské teplo. Freya nevypadala ve formě zdaleka tak, jako byla loni, ale přesto, když došla řeč na Coopeera, zjihla. Jeho urputnost a její světlé chvilky, které naplno předvedla při společenském maratonu o svátcích, ale i tohle něžné kotě v ní, které viděla právě teď, jí zabodlo u srdce. Částečně jí záviděla, že právě jí někdo miluje, tím víc ten muž, který dlouhé roky odolával jejímu šarmu. Bodl ji i jedovatý osten myšlenky, že je zvědavá na chvíli, kdy se Cooper neudrží a stejně bolestivě jako její zápěstí, vezme i ta její. Jak pak se bude tvářit… jeho žena.  Nakonec jeho bolesti si taky užila dost, při akcích občas dohlížel, možná ani netuší, kolikrát to byl právě on, kdo ji přiměl k poslušnosti, když měla zahalené oči. A v roli lékaře jeho tvář doprovázela také pouze bolest.

Přesto se k sobě hodili. Jako dva dílky dokonalého puzzle.

Zaplašila ty myšlenky, vzala Freyu pod loktem a přešly obě opatrně přes silnici. Měla nakonec Maxe.

Zbytek cesty přemýšlela, že až se z přímoří vrátí, znovu se přestěhuje do svého bytu. Bydlení s Roiem jí nedělalo dobře. Lezli si na nervy. Byli přesně ten pár, který si musí naplánovat pár hodin, pár dnů a pak se nemohou jeden druhého nabažit. Ale každodenní rutina, byť prostřídána dlouhými směnami, jim nedělala dobře. A především, Roi ji v civilu přestával vzrušovat. Musí zařídit, aby mu po jejím příjezdu, dali pár směn, potřebuje si ho jít vychutnat v černé košili, kalhotech, s vůní místností, krve, křiku a vzrušení. A taky bude dál od Coopera Caina.

Když si pak později sedla s kávou na pohovku, přivřela oči a ponořila se do vzpomínky na ten večer v Roiově srubu, kde ve vířivce z něj viděla víc, než obyčejně bývá. A kdy i jen letmý dotek pro ni byl doslova elektrizující. Pohodila hlavou a přepnula myšlenky na Maxe. Černovlasého, výrazně mladšího a ještě tak plného síly.




Tom věděl úplně přesně, proč ho nasadili na tuhle dvojici. Dosti ho mrzelo, že jeho kamera byla na okna v kuchyni a obýváku, kde ti dva příliš času netrávili. Centrum bylo na druhé straně. Pracovna a Cooperova část bytu. Schůzky.  Dokázal ale před domem identifikovat většinu vozů a postav, které k němu domů vcházely, pracovní schůzky vedení.

Vyčkával.

Leena zmizela na pracovní cestu.. Roi měl po jejím odjezdu několik dnů volna. S jejím plánem musí počkat, až se za pár dnů znovu vrátí. Našel si o ní několik informací a jo… byla svým způsobem lákavější kořistí než Freya. Rozhodně ta blonďatá saň byla dostupnější.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

PROLOG: Vánoční večírek

  Tom se podle pokynů přestěhoval do toho malého bytu a převzal nenápadný černý chevrolet. Právě s ním zaparkoval v podzemí areálu ústředí a o patnáct minut později stál v elegantním obleku v rohu místnosti. Vánoční večírek v něm probouzel zoufalou chuť na skleničku bourbonu. Než se na novém působišti zabydlí, podobné úvahy si ALE zakázal. 

E7: Krůpěje mužského potu v omamné noci

 Dřevitá vůně doutníků a dechberoucí ticho baru Pod střechou začínalo být Tomovi až nebezpečně příjemné. Bylo jen málo destinací, kde se cítil jako doma. Tady se mu utlumil celý svět. Tady, na vyobcovaném území po apokalyptickém rozdělení lidí, se cítil poprvé jako doma. Mělo ho to děsit? Rozhodně to nečekal. Počítal, že svou misi si tady odbude stejně jako každou jinou a vrátí se nahoru. Přijde další akce a další…

E8: Byť mezi světy, v sevření nejasné vzpomínky

🟠Nemít domov, nemít kde zakořenit. Osvojíte si život v prázdnu, život ptáka. Přelétavého dravce. Nocujete každou noc na jiném stromě. Táhnete ze severu na jih a z jihu na sever. Jeho matka byla bláznivá žena alkoholika. Vyrůstal v severním cípu země a miloval deštivé počasí, které si z dětství pamatuje nejvíc.